Kříž svatého Huberta

Kříž se nachází cca 300 m od dřevjanky U Zbuja, na křížení žluté medvědí stezky, naučné stezky okolo Tisu a zelené značky. Na místě si můžete odpočinout na lavičce, občerstvit se z potůčku a přečíst něco o svatém Hubertovi. Na tomto místě je také umístěna cedule Ptačí oblasti Beskydy.

Citujeme text, který se nachází na ceduli u kříže:

Pozastav člověče své kroky a přečti si následujících pár slov o historii kultu Sv. Huberta.

Lovci a myslivci od nepaměti připisovali a připisují úspěch při lovu zvěře působení nadpřirozených sil. Jim obětovali před odchodem na lov a jim děkovali, byl-li lov úspěšný. Již ve starověkých kulturách byli známi bohové lovu, kupř. ve starém Řecku bohyně Artemis, ve starém Římě bohyně lovu Diana, staří Keltové uctívali boha s jelení hlavou Cernunnose. Posléze křesťanství od r. 325 n.I. nahradilo pohanské bohy svatými a tak mají různá povolání své patrony a ochránce.

Svatý Hubert není jen patronem myslivců a střelců, ale také řezníků, kožešníků, soustružníků, optiků, kovodělníků, matematiků a výrobců  matematických přístrojů. Je vzýván proti pokousání psem, uštknuti hadem a strachu před vodou. Svatý Hubert je historickou osobnosti, narodil se mezi lety 656-658 v Neustrii v dnešní Francii. Jeho otcem byl Bertrand, vévoda Akvitánský, matkou kněžna Hugberga. Otec působil jako dvořan u dvora franckého krále Theodoricha III., proto i jeho výchova se nesla ve šlechtickém duchu. Učil se mimo obecných znalosti dostupných v této době i dalším dovednostem, jako je zacházení se zbrani, jízdě na koni a umění lovu. Do období let 685-688 je kladena jeho konverze od světského k duchovnímu životu. Hubert opustil královský dvůr, majetky převedl na své bratry a uchýlil se k biskupovi Lambertovi do Maastrichtu, u kterého se mu dostalo náležitého vzdělání a následně kněžského vysvěcení. V r. 709 se stal biskupem v diecézi Tongeren-Maastricht, v r. 721 pak ho papež jmenoval prvním biskupem v Liege (Lutychu), kde v r. 727 zemřel. Za svého života nechal zbudovat řadu klášterů a kostelů. Pohřben je v Lutychu, v kostele Sv. Petra, který sám založil. Již tehdy byl věřícími uctíván, aniž by byl kanonizován. Vr. 744 byl sepsán jeho první životopis a církev zasvětila jeho památce 3. listopad. Obyvatelstvo horských Arden, převážně lovci, muselo uctívat také lovce a tímto byl právě Hubert. Tam právě lze hledat kořeny svatohubertské legendy.

Svatohubertský kult je spjat nerozlučně s jelenem, který představuje od nepaměti dokonalý typ lovné zvěře a je nejcharakterističtějším představitelem evropské zvěře. Působí majestátně, ušlechtile a imponuje svým parožím. Již od pravěku byl uctívaným a posvátným zvířetem. Křesťanské legendy o posvátných jelenech jsou rozšířeny po celé Evropě. V některých prvotních křesťanských dílech se Kristus zjevuje jako jelen se stříbrným či zlatým parožím anebo má zlatý, zářící kříž mezi parohy. Podstatou svatohubertské legendy je právě zjevení se jelena se zářícím křížem mezi parohy, tedy Krista ve sváteční den, kdy je lov zakázán. Symbolizuje setkání hříšníka s pravou vírou v průběhu lovu a jeho konverzi.

Vraťme se však do šera dávných věků a posuďte sami, jak je legenda a sv. Hubertovi krásná. Hubert žil, jako každý šlechtic té doby na královském dvoře velmi rozmařilým životem. Právě na Velký pátek, v době zákazu lovu zvěře se pořádala štvanice, které se se svou družinou a přáteli zúčastnil. Najednou spatřil kapitálního jelena, kterého celá družina pronásledovala až do hlubokého hvozdu. Všichni přátelé a služebníci, již unaveni, pronásledování zanechali, jen Hubert se svou smečkou loveckých psů štval jelena dále. Najednou se mu jelen ztratil a on unaven pronásledováním sesedl z koně a usedl na skálu. V tuto chvíli uslyšel nad sebou ve svahu šramot, zvednuv zrak, spatřil na skále jelena, kterého předtím štval. Jelen stál klidně, nebyl nijak zraněn a mezi parohy mu něco silně zářilo. Světla bylo vůkol tolik, že se kůň strachy vzepjal a psi se třásli strachem. Huberta se zmocnila bázeň. jelen nehýbal, přistoupil blíže spatřil mezi „Huberte, proč neustále hledáš a lovíš zvěř? Je už načase, abys z s začal hledat mě, neboť já jsem Pán a Bůh, který byl za tebe a za všechen lid ukřižován.“ Hubert zašeptal: „Pane Bože již vícekráte jsem o tobě slyšel, ale dodnes jsem v tebe nevěřil a chtěl tě jako pravého Boha. Bože, co chceš abych udělal, ukaž mně cestu pravdy a tvé vůle.“ Tajemný hlas dále pokračoval: „Huberte, musíš přemoci sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Jdi k biskupovi Lambertovi do Maastrichtu, bude tě učit a řekne ti, co musíš učinit, aby sis zasloužil život věčný.“ Hubert padl na kolena, uvěřil v Ježíše Krista a učinil, jak mu tajemný hlas poradil.

Členové Mysliveckých sdružení Horečka Ostravice a Borová Malenovice se rozhodli o umístění tohoto kříže na hranici honiteb Ostravice a Malenovice k poctě sv. Huberta. Dne 9. srpna 2014 pak proběhla slavnostní instalace kříže a jeho vysvěcení páterem Edmundem Kempným, členem MS Horečka Ostravice a páterem Petrem Hrubišem představitelem malenovické farnosti. Děkujeme všem členům obou mysliveckých sdružení, kdož se o samotnou myšlenku, výrobu tělesa kříže, jeho umístění, uměleckou řezbu a vysvěcení postarali.
Za MS Horečka Ostravice Vladislav Zápalka – předseda
Za MS Borova Malenovice Josef Vančura – předseda


Co dále na žluté stezce uvidíte: