Červená stezka

 

Kolem řeky Ostravice, aneb – pohodová stezka z Moravy do Slezska

Nad Moravou a Slezskem se valí bouře

Nad Moravou a Slezskem se valí bouře

Řeka Ostravice bývala už ve středověku přirozenou hranicí mezi Moravou a Slezskem. „Ostravica – hranica,“ pamatují si ještě dnešní senioři jasnou poučku: co bylo na pravém břehu řeky, leželo ve Slezsku, lidé na levém břehu mohli říkat, že žijí na Moravě.

Dnes po nás nikdo nebude chtít pas, ani žádný jiný doklad, ale ještě v osmnáctém století tady opravdu stávaly celnice a lidé platili clo.

Hranici mezi Moravou a Slezskem připomínají tyto tabulky

Hranici mezi Moravou a Slezskem připomínají tyto tabulky

Právě kolem této řeky nás provedou fialové stopy medvědích tlapek. Seznámíte se s horním tokem řeky, místy, kde je to ještě horská bystřina, do níž se vlévají další potoky a říčky. Poznáme nejen řeku Ostravici, ale taky obec stejného jména, dnes jedno z nejznámějších horských středisek.

Fialového medvídka můžete potkat třeba u vlakového nádražíčka v srdci Ostravice. Budete přímo mezi dvěma nejvyššími horami Moravskoslezských Beskyd: na jedné straně údolí se tyčí Lysá hora (ta je tedy ve Slezsku) a na moravské straně hora Smrk. My se budeme vrcholy těchto hor „kochat“ toliko pohledy, protože i tentokrát půjdeme pohodový výlet.

Pohled přes obec Ostravice na horu Ondřejník

Pohled přes obec Ostravice na horu Ondřejník

Poprvé přecházím řeku, takže šup do Slezska. Mimochodem, s největší pravděpodobností tímto směrem půjde nejvíce lidí – poznáte je podle toho, že ostrým tempem vyrazí směrem k vrcholu Lysé hory. My „lysaře“, jak si tito borci říkají, opustíme u oblíbené „Opičárny“, což není chovná stanice goril ani šimpanzů, ale lanové centrum, kde si lidé na opice pouze hrají. Mezi statnými smrky se nám odkrývají průhledy na Ostravici. Obec a řeka leží v strmém údolí hluboko pod námi.

říčka v údolí MazáK

říčka v údolí MazáK

Scházíme k romantickému potoku v říčním korytu Mazák. Jeden z přítoků Ostravice tady skotačí po říčních balvanech, které za mnoho let obalily mechy…

Tady se opět vnoříte do lesa. Smrky vystřídají původní bukové lesy. To nejsou stromy, to jsou stromiska! I proto je nedaleko odtud, v kopci směrem k Lysé hoře přírodní rezervace. Jmenuje se Mazácký Grúnik a chrání právě ony původní pralesy. Bukový porost opustíme kousek od přehrady Šance.

Nedaleko odtud, proti proudu, tam, kde dnes vidíte vodní plochu, stávala obec Staré Hamry.

zbytky domů ve Starých Hamrech

zbytky domů ve Starých Hamrech

Mimochodem, pokud přemýšlíte, jestli to není ta vesnice, kterou zmiňuje Petr Bezruč v jedné ze svých nejznámějších básní o Maryčce Magdonové, tak přemýšlíte správně. Právě tady podle Bezruče: „Na Starých Hamrech pět vzlykalo sirot, nejstarší Maryčka Magdonová,“ a to poté, co starý Magdon s rozbitou lebkou vyletěl z hospody, tedy přesněji z harendy…

Most který kdysi vedl přes Ostravici na Starých Hamrech

Most který kdysi vedl přes Ostravici na Starých Hamrech

Dnes Staré Hamry leží pod vodou přehrady zvané Šance, odkud je pitnou vodou napájena velká část Ostravy. Medvědí tlapky jsou zvyklé přejít po hrázi na druhou stranu, ale kvůli opravě hráze to není možné. Držte se tedy značky s medvídkem – provede vás náhradní trasou. Podél řeky Ostravice se vrátíte zpět do „civilizace“, tedy do obce Ostravice. Tok řeky, dávná to hranice mezi Moravou a Slezskem, vás bude stále doprovázet.

Petr Žižka