Lípa, kterou někdo jen tak nepřehlédne

Více než čtyřsetletá dáma ční jako maják na úpatí moravskoslezských Beskyd, a to přímo na jedné z tepen vedoucích na tamní nejvyšší bod Lysou horu. Po celé generace chrání chaloupku se stodolou, které snad díky zatvrzelosti rodinných předků majitelů ustály tlaku času a zachovaly si ráz původních stavení.
Lípu lze snadno najít na samém okraji podhorského města Frýdlant nad Ostravicí, v místech, kde ulice postupně přechází v louky a lesy. Tedy alespoň do nedávna přecházely. Co dřív bývalo hranicí divočiny, je dnes v obležení nových satelitních osad, jejichž dalšímu rozšiřování se místní krajina jen stěží brání. A kde jsou domy, jsou auta a silnice, které podle budoucích plánů mají vést také přímo pod touto lípou.  
 
Strom ohrožuje také jeho netypická velikost, kdy jeho několikametrový obvod kmene podpírající mohutnou korunu je již z větší části dutý, a bylo by potřeba jej zpevnit. Lípa se bohužel nevyhnula ani místní epidemii jmelí, které rok od roku pokrývá stále více větví a větviček a pokud se strom odborně neošetří, je možné, že srdcové listy za pár let nahradí symboly “štěstí”.
 
Budoucnost je však doménou hvězd (které jsou mimochodem v určitých částech Beskyd stále zalité v tmavší obloze, než kdekoliv jinde v Česku). Velké i malé příběhy píše naopak historie. Asi netřeba zmiňovat, co vše tak stařičký strom pamatuje. Dřív pod lípou žil jen praděd současného majitele, dnes se ve skrytu jejího letního stínu střídají již desítky členů rodiny.  
 
Z pamětí tohoto kouzelného místa stojí za to zmínit i středověký otisk v podobě příkopem obehnané tvrze zvané Zimník. Tu však v současnosti připomínají jen hluboké jámy po hledačích pokladu, jenž za sebou dávní obránci pevnosti prý zanechali. Takový osud naštěstí nestihl nedaleký barokní kostelík na Borové – další neodmyslitelná dominanta brány do Beskyd – jehož základní kámen byl položen v druhé polovině 17. století, tedy přibližně ve stejné době, kdy se semínko lípy dralo ze země ke slunci.
 
Rodina majitele často na letních prázdninách trávila volné chvíle počítáním, kolik turistů směřujících do hor si lípu “jen” změří pohledem a kolik z nich se zastaví a kocháním stráví dlouhé minuty. A právě to jsou ty momenty, které si většina z nás nyní uvědomuje stále častěji – radostný zpěv ptáků, horský vítr ve větvích, či sytý bzukot včel. Momenty, které díky lípě nabývají nových rozměrů. Momenty, které chceme, aby provázely i naše děti a jejich potomky.
 
Na lípu narazíte u černé čapí stezky mezi Harcovnou u Fucimanů a letištěm po pravé straně.